Proč, když někdo má něco výjimečného, tak si to vůbec neuvědomuje a bere to jako samozřejmost, ale když to ztrácí nebo ztratil úplně, tak si teprve uvědomí, že to něco bylo něco co měl jen on... a nikdo jiný... Jenže teď se bojí... bojí se že to ztratí a bude to mít někdo jiný... :-( Kéž by šlo vrátit čas a já bych se nechoval jako arogantní sobecký blbec....
Mnoho školy, mnoho zájmů... mnohem víc starostí... a k tomu nejbližší osoba.. která k tomu všemu starosti jenom přidělává... Zasloužím si vůbec šanci? Dali byste šanci někomu, koho jste milovali, a on se k vám choval hnusně?
Kéž by šlo nějak zabojovat... nějak to změnit... a probudit to v ní zase zpátky... kéž by mohla zapomenout na to jak jsem se k ní choval...
Omlouvám se... Tobě....